Jaký byl rok 2018 na naší farmě a co nás v roce 2019 čeká?

1.ledna 2019

Jak probíhal rok 2018 na naší farmě jsme se snažili zaznamenat v jednotlivých příspěvcích, kde hlavní informace naleznete. Můžete zavítat i do naší fotogalerie. Další řádky jsou zamyšlením nad tím, co nového jsme se naučili, co jsme objevili, kam jsme se posunuli a co nás čeká v dalším roce.

 

V uplynulém roce jsme se na jedné straně dostali našimi zkušenostmi dále do určité rutiny ročního koloběhu a zároveň jsme vždy objevili něco nového.

 

Například koloběh rození oveček, který u Zwartbles regulujeme my přidáním berana do stáda vždy začátkem října, u Kamerunských a Vřesových ovcí se o to stará příroda. Kamerunské ovečky mají navíc jehňata 2x do roka, letos v první čtvrtině roku 4 ovečky, v druhé polovině roku zatím 3 beránci, že by pravidelnost střídání oveček a beránků? Zvykli jsme si na pravidelné odčervení a střihání paznehtů 2x ročně „před pastvou a po pastvě“, i na pravidelné střihání vlny 1x ročně začátkem května. Novou zkušeností pro nás byl komplikovaný porod trojčat u ovce Zwartbles a uhynutí všech jehňat ještě v těle matky, z toho se chceme poučit. Zvažujeme, zda nesnížit počet plemen ovcí kvůli snížení zátěže na pastviny. Ověřili jsme si, že naším hlavním plemenem jsou ovce Zwartbles – mírná povaha, dobře ochočitelné, masný užitek, navíc jehničky se dobře prodávají do chovů.

 

Již jsme si zvykli na pravidelnost činností u včeliček během roku. Zároveň vnímáme to, jak se produkční část roku zkracuje do několika málo týdnů, kdy vše odkvete kvůli rychlému nástupu jara a brzkého léta prakticky najednou. Květen se stává velmi náročným měsícem na to vše zvládnout. Nestihli jsme udělat oddělky a do včel jsme zasahovali minimálně, občas je zkontrolovali, občas vytočili trochu medu. Letos jsme přišli o jedno včelstvo, které bylo slabé a rozhodli jsme je spojit s jiným, silnějším. Příští rok musíme několik oddělků již udělat. Chceme vyzkoušet i termosolární úl, jsme zvědaví, jaký vliv bude mít na boj s varoázou.

 

Sucho je asi něco na co si musíme zvyknout a být na to připraveni. Dva roky sucha za sebou mají největší vliv na náš mladý ovocný sad, většina stromků má minimální roční přírůstky. Věříme, že investují sílu do kořenů a v roce 2019 to poznáme na jejich bohatých korunách. Naučili jsme se bojovat s Kůrovcem ovocným. Stromy oslabené suchem bez dostatku mízy byly pro tento hmyz snadným terčem. I tuto výzvu jsme se naučili zvládnout a přišla další, suché období přálo myším, všechny stromy jsme museli na podzim okopat a likvidovat myší hnízda.

 

Sucho bylo znát i na sklizni sena. Naštěstí se nám podařilo zajistit seno koupí, takže sena na zimu bude dost. A to i vzhledem k tomu, že v září – listopadu narostla tráva na pastvinách a bylo stále teplo. Ovce jsme začali přikrmovat senem až v prosinci, koně až koncem prosince. Začátkem prosince jsme koně pustili na celý rozsah velké pastviny, na celé údolí, kde bylo stále velké množství trávy. Osvědčilo se nám postupné posouvání menších pastvin pro koně tak, aby vždy vše spásli a pastvinu využili. Jenom je velmi časově náročné vždy jednu pastvinu zrušit, sesbírat všechny laminátové pruty a vchody a namotat provazy a za chvíli stavět vedle. Proto jsme se rozhodli, že na jaře necháme celou velkou pastvinu oplotit ohradníkem s akátovými kůly a doplníme i některé nové vchody, kde nám schází, aby obsluha zvířat byla co nejjednodušší. Pak bude stačit pouze přepažovat část velké pastviny jednoduchým ohradníkem z laminátových prutů a provázků.

 

Rozhodli jsme se začít řešit a vyvinout systém na zadržování vody v krajině. Na pastvinách máme dva mokřady, zpracováváme projekt na první z nich, vznikne jedno větší jezero. Druhý mokřad budeme řešit další rok, vzniknou tam pravděpodobně dvě menší jezera.

 

Na jedné straně sucho, na druhé veliká úroda ovoce. Tak velké množství bylo velmi těžké sklidit, zpracovat, či uchovat na zimu. Máme první zkušenost se sklizní a moštováním z našich několika starších jabloní a určitě v tom budeme pokračovat. Těšíme se až náš mladý sad bude mít jablíčka, což bude ještě tak 2- 3 roky trvat a budeme se na to muset připravit.

 

Zvykli jsme si na pravidelnou každodenní návštěvu našich kobylek a pravidelný výcvik. Naši Bábu a Viky jsme si během loňského roku velmi oblíbili a vedle Carry, která má výhodu, že je o něco skladnější a může být stále s námi, jsou to opravdové členky naší rodiny. Moc jsme si na sebe všichni zvykli, a zvláště Viky udělala ve výcviku obrovský pokrok. Je to citlivá a vnímavá kobylka. V roce 2018 jsme začali spolupracovat s naší trenérkou Terezou Třeštíkovou. Vede nás k dovednostem přirozeného výcviku koní, je pro nás velkým zážitkem pracovat s rozdílnými osobnostmi našich kobyl a učit se jim dávat srozumitelné povely a budovat náš vztah. Koncem roku, kdy jsme začali Bábu a Viky přikrmovat senem, se velmi osvědčil nový přístřešek. Seno je v suchu, nejsou žádné ztráty a každá z kobyl má svou oddělenou vlastní kóji. Bába nemůže tak snadno sežrat seno Viky. Na jaře budeme muset dodělat podlahu v přístřešku na koně a před ním a s tím související kamenné zídky. Příští rok chceme dále pokračovat ve výcviku s Terezou, čeká nás oprava kruhovky, kde se objevují jamky po pařezech a kořenech vytrhaných stromů. Chceme i prosvětlit část výběru pro koně, která je hustě zarostlá olšemi, které budeme kopicovat. Z větví stromů uděláme hromady, které budou postupně tlít a poskytnou útočiště broukům a ptákům. Kmeny využijeme na topení.

 

Již tradicí se stávají pravidelná posezení s kamarády z divadelního spolku Šemík a dalšími přáteli u ohně „U Bažína“ s pivečkem a opékáním buřtů. A to nejen po brigádách, kdy kamarádi pomáhali se stavbou nových přístřešků na ovce a koně. Přáním kamarádů bylo „U Bažína“ udělat naší první Májku. Setkání pod Májkou se velmi vydařilo a zdá se, že tím začala nová tradice. Poslední víkend v červnu jsme v divadelní stodole sousedům a kamarádům převedli s naším spolkem Šemík představení Taková normální rodinka. Mnozí jsme se v rolích našli. Bylo velkou výzvou pro náš začínající spolek takové představení nacvičit, diváci však odcházeli nadšení. Na jaře i na podzim jsme odehráli dvě představení, vždy v pátek a v sobotu za sebou. V našem snažení jsme pokračovali druhým rokem a momentálně vzniká scénář k novému představení a těšíme se na novou sezónu.

 

Jak jsme psali, v červnu jedna z našich kachniček vyvedla mladé, z bohaté snůšky vajíček se vyklubala čtyři kachňata. Hejno se tedy rozrostlo a byl to nečekaně velký nárůst na zátěž zahrady i nás. Nakonec jsme se rozhodli ukončit celý chov. Chov kačen už byla taková ta pomyslná kapka navíc, cítili jsme, že to už je moc. Přispěl k tomu i rok našich zranění, na jaře Alica, na podzim Jarda, kdy farma byla vždy několik měsíců převážně na jednom z nás, zátěž všeho je na jednoho člověka velká. Něco se muselo omezit! Kachniček nám bylo moc líto, i to patří bohužel k hospodaření, něco začíná a někdy i končí.

 

A co naše Carry? Věříme, že je spokojená a že má časté procházky po farmě ráda. Není sice ovčácký pes, zároveň když hodíme vhodným směrem klacek, přežene ovce, kam zrovna potřebujeme. Zvlášť, když jdeme ovce krmit a potřebujeme, aby se nám ovečky netlačili pod nohy. Klacek nebo míček je asi něco, co je pro Carry naprosto typické. Když vyjdeme z domu a Carry se již těší na procházku, stačí vyslovit povel „klacek“, Carry zpozorní a již běží nějaký, který si z předešlé procházky přinesla, najít. Velkou akcí byl sraz štěňat Carry, kdy si to všichni pejsci a páníčkové spolu moc užili. Zdá se, že vznikla další nová tradice a v roce 2019 se opět potkáme.

 

V listopadu jsme dosadili šest nových odrůd jabloní. Nahradili jsme tak stromy zničené v sadu (1x kůrovec, 1x myši, 1x srnec) a tři jabloně jsme dosadili do aleje podél pastvin: Matčino (náhrada stejné odrůdy zničené kůrovcem), Lunovské, Jadernička moravská, Krasokvět, Červený válec a „Šumavské kradené“ (název od Martina Trávníčka, od kterého stromky odebíráme). Příští rok zatím neplánujeme další sadbu stromů, uvidíme, co rok přinese, snad nebudeme muset nic nahrazovat. Letos nás zaujala svojí chutí kožená reneta, máme objednanou Coulonovu renetu, k odběru bude asi za 2 roky. V březnu nás čeká stříhání stromků, ještě tak 2 - 3 roky budeme tvarovat koruny a pak je necháme volně růst.

 

Velmi se nám osvědčily naše cisterny na vodu pro zvířata: vyřazený vlek za auto, na něm upevněná zelená vojenská izolovaná nádrž na vodu, přivařená výsuvná noha na oji a hadice s napáječkou. Levné, jednoduché a funkční i v mrazech, kdy se pouze odpojí napájení a voda se leje kýblem. Letos jsme vyrobili již třetí pojízdnou nádrž na vodu s napáječkou, můžeme tedy více flexibilně využívat pastviny, zvláště po oddělení beránků od bahnic. Příští rok se chceme zaměřit na využití vody z nádrže s dešťovou vodu u přístřešku na koně.

 

Jaký tedy byl rok 2018?

  • Farma se stává naším životním stylem, baví nás to, učíme se, poznáváme nové, máme fyzickou činnost, která nás udržuje v kondici. Zároveň se musíme naučit najít si hranice a vytvořit podmínky, aby nás to dále bavilo a nepohltilo. Naučili jsme se, že v jednom je to fakt těžké, když druhý dlouhodobě vypadne. Musíme ocenit snahu našich dcer nám v rámci svých možností co nejvíce pomáhat, baví je to, každá však studuje a v Písku se objeví maximálně o víkendech nebo prázdninách.
  • Vedle již rutinních činností, přibyly nové výzvy, které jsme se museli naučit řešit.
  • Velkým obohacením našeho života jsou naše kobyly – výcvik, osobní rozvoj, mazlení, vyjížďky, i tady je to něco za něco. Není to zadarmo, musíme si to odpracovat.
  • Naučili jsme se něčeho se vzdát, něco ukončit a nebylo to jednoduché.
  • Farma je místem, kde se my, naše děti a naši kamarádi cítí dobře, je to krásný a inspirativní kus přírody.
  • Po přečtení řádků výše nám dochází, že se toho za rok 2018 stalo opravdu hodně, hodně jsme se posunuli vpřed, hodně jsme se naučili.

 

Co nás čeká v roce 2019?

  • Většina již byla napsána, určitě nás čeká další zjednodušení si některých činností, například tvorbu provizorních ohradníků na koně.
  • Další osobní rozvoj, přirozený výcvik koní s Terezou, zvládání nových situací na farmě, učení se novým dovednostem.
  • Přemýšlení o tom, jak vytvořit podmínky pro to, aby vše bylo ve dvou lidech zvládnutelné, abychom se pouze neobětovali pro farmu a mohli si případně dovolit i využití pomoci na farmě, když bude potřeba ať už formou poskytnutí ubytování nebo formou finanční odměny.
  • Projekt zadržování vody v krajině, vytvoření nového biotopu v našem údolí, velmi se na tuto změnu těšíme.


Adresa

Hůrka 24

397 01, Písek

Telefon: + 420 602 293 221

E-mail: jarda.chronak@gmail.com